Srpen 2013

4 days left~

31. srpna 2013 v 22:53 | Daiko |  My a blog
Upozornění: Očekávajte nesmyslný článek, pramenící z ryzího fangirlismu a náhlé touhy se vykřičet do virutálního světa.

Zbývají jen 4 dny! A to, že v tu dobu už zase budu nucena šlapat jako hodinky, pod taktovkou profesorů, je mi pro teď jedno, což je téměř zázračné, neboť před pár okamžiky jsem parádně depkařila. You know - přes prázdniny jsem nemusela přemýšlet, 100% kapacity mého mozku zabíralo Japonsko a vše s ním spojené, denní režim byl vlastně spíš nočním režimem. Nebylo nad to se ve čtyři probudit, do šesti číst magnu a následně usnout až do jedenácti. Pak dát do uší sluchátka a nevytáhnout je do druhé hodiny ranní. Vše, o co jsem se starala, bylo, co se událo v j-rock světě, objevovala jsem nové kapely, sledovala videa... A teď budu zase muset studovat! T.T
Ale to není, co jse, chtěla říct a rozhodně to nesouvisí se slibovaným fangirlismem. Faktem totiž mimo výše zmíněné budiž, že do konce roku vyjde přímo hromada materiálu od mých oblíbených kapel. A jsou to 4 dny do vydání nového singlu od Mejibray, který nese název A Priori (アプリオリ).
Preview i spot mám úspěšně za sebou již nějaký ten čas, to, že před pár dny vyšly preview všech třech singlů mi ale uniklo a dneska, kdy jsem se opět chystala si poslechnout asi deseti sekundovou ukázku, jsem na ně narazila.
A oněmněla, protože sakra do Toshiho to zní epicky! TwT
Do A Priori jsem se zamilovla na první poslech, do toho část PVčka, která vypadala taky úžasně, dlouhovlasý Mia... awwwr. Singl zřejmě obsahuje další dva songy, -XV- a RISK:er. Netuším, jak to chlapci dělají, kde berou inspiraci, ale všechny zní tak úžasně, že si v těch čtyřech dnech nejspíš netrpělivostí okoušu uši do špičata! (Protože pokud to někdo neuploadne ten den, kdy to vyjde, tak skonám se slovy "oshiete kure mesaia" na rtech.)
Teď jsem koukala na cdjapan a mé nadšení trošku pohaslo, když jsem v tracklistě našla "jen" A Priori a -XV-, ale i to mi stačí na náběh na infarkt.
Well~ asi napíšu Ježíškovi o něco dříve...


Milujeme bílá trička 01 - Hitsugi (Naitomea)

27. srpna 2013 v 16:40 | Daiko |  Kresby, malby
Chvilku jsem váhala, do jaké rubriky to zařadit, ale ono je to v konečném důsledku jedno, protože jakmile tenhle článek zmizí z hlavní stránky, pravděpodobně ho už nikdo nikdy nepřečte. To nevadí.
Z původního plánu jet s madr ráno do města sešlo někdy ve tři ráno, kdy jsem hrála na superhrách dress up za dress upem a představa vstávání před sedmou u mě vyvolala nával nevolnosti. Tak jsem dneska opět byla doma (resp. na chatě) a řekla si, že bych tedy mohla něco udělat, když celé prázdniny zevlím. Inu, vzala jsem tedy tužku a během půl hodinky nakreslila *něco*. A pak mě napadlo, že bych si třeba mohla nakreslit anything na tričko.
Jsem vzala jediné (značně špinavé~) bílé triko, co vlastním a v němž jsem spala na Advasu, chvilku přemýšlela a nakonec tam hodila první, co mě napadlo.

spiv states - Flavor

25. srpna 2013 v 23:40 | Daiko |  Hudba
Dneska je to přesně 475 dní, co jsem prve tento song slyšela a rozhodla jsem se toto nijak nevýznamné datum oslavit tím, že vám jej představím, přestože jej zřejmě znáte. A pokud ne, tak mi to neříkejte, protože tohle je od spiv states naprostá klasika. Wait, vy neznáte spiv states? To je přece Jun a Iori z Phantasmagorie! Ne, neříkejte mi, že neznáte ani Phantasmagoriu... vždyť je to tak úžasná kapela!
Byla.
spiv states si založil Jun, což byl jejich růžovovlasý kytarista, z kotekote kei se dostal někam do vod, které nebezpečně omývají břehy oshare kei. Jelikož se v temné Phantasmagorii nemohl dostatečně realizovat, neboť, co si budeme vykládat - na Rikuův ječák prostě nemá - založil spiv states. A teď má Gotcharocku.
Jun hraje skvěle na kytaru a má velice příjemný hlas, Flavor není nijak ztřeštěný, ale přesto příjemně nabudí a rozproudí krev v žilách, donutí vás skákat a možná i spraví špatnou náladu.
~ říká někdo, kdo ve špatné náladě zásadně poslouchá Dir en grey ~

Noční Dirování, speciál pro drahouška Kira~i

19. srpna 2013 v 22:53 | Daiko (za laskavé asistence Dir en grey a tumblru) |  Co se jinam nevešlo
Mám pocit, že můj život je zase tak nějak kompletní, ale to asi nikoho nezajímá. Já se prostě jenom musela pochlubit, hň hň hň.
Nuže! Abych to zbytečně neokecávala - tenhle článek bych chtěla věnovat mé milové Kira~i, jednak jakožto chabou omluvu za ten měsíc a půl, kdy jsem dělala, že neexistuju, druhak abych se s ní mohla podělit o veškerý zajímavý materiál, který se mi za tu dobu nashromáždil v počítači, a abych nemusela každou fotku posílat přes fejsbůk.
Takže, drahá, užívej našich úžasný Diru-džentlmenů (,kteří nás jednou přivedou do hrobu, ať už neúmyslně, či cíleně.)
A vy ostatní neodvracejte zraky, neodcházejte a též se potěště POHLEDEM na materiál níže.


Atsushi Sakurai & abingdon boys school - Dress

19. srpna 2013 v 0:00 | Daiko |  Hudba
Jedné noci, kdy zářivý kotouč měsíce shlížel z výše na krajinu, skoro-zase-blonďatá Daiko nemohla spát. A co člověk fanoušek dělá, když nemůže zaspat? Kouká na j-rock.
A tak se stalo, že jsem shlížela na mobilu nějaká videa a vpodstatě náhodou jsem narazila na Dress od Buck-Tick. O tomhle songu jsem mluvila mockrát a mockrát ještě mluvit budu, neb je to very first j-rock song i've ever heard. Jakožto opening anime Trinity Blood, nadšeně jsem ho poslouchala při každém začátku epizody a... zamilovala se. Už když se rozezněly první tóny a Atsushi začal zpívat, vydechla jsem a vyvalila oči, nevěříc, že může být někdo majitelem ta nádherného hlasu.
Teď, po nějaké době, jsem si Buck-Tick zase pustila, tenokráte již obeznámena s tím, co dovede jediný Acchanův pohled, řekla jsem si, že kouknu na Dress live. A narazila jsem na video, kde tuhle úžasnou píseň hrají abingdon boys school - kapela Takanori Nishikawy, chcete-li T.M.Revolutiona. Takanoriho hlas je vyjmečný, a když se ze stínů s hravým úsměvem vynořil Atsushi, věděla jsem, že mám na další hodinu o zábavu postaráno.
Je sice pravda, že přestože je to vystoupení abs, štve mě, jak Takanori nenechá Acchana ani pořádně zpívat jeho vlastní song, ale Acchan je zlatíčko a tak ho ani nepřetáhne mikrofonem po hlavě. Naopak, přitáhne si ho celého.
A vážně si to pusťte, lidi. Těžce se mi odolává pokušení sdílet to na facebooku, twitteru, tumblru, pustit to všem členům rodiny, sdílet to na stránce a nakonec chodit po ulici a ukazovat to lidem na potkání.

Věděli jste, že existují lidi, kteří nemají rádi Manu-sama?

18. srpna 2013 v 0:51 | Daiko |  Deníček
Čekáte všici na ten report z Advasu, co? Nebude.
Nebo možná bude, ale než se k němu dokopeme, tak stejně všechno zapomenu, a tak vlastně nebude ani o čem psát. Jediné, co mi zůstane vypálené v paměti, tak Iri a její vyžl-lolita outfit, do kterého jsem se zamilovala, hlavně proto, že když vletěla do třídy, myslela jsem, že vidím Kayu. Držela jsem se silou vší vůle, abych po ní neskočila.
Chtěla jsem napsat nějaké články, vidno, nenapsala jsem je a asi ani nenapíšu, protože na to nemám náladu. Nemám náladu na nic, fuck. Je to tím, že jsem tak často sama doma - miluju samotu, což se nepříznivě promítá do mého chování k lidem, jež si dovolují ji narušit. Když jsem sama, nemusím mluvit a dopouštět se nějaké výraznější interakce s okolím, uzavírám se víc a víc do sebe, jsem podrážděná. Fakt hodně podrážděná a navíc mám pocit, že všichni okolo mě, jsou blbci.
Jsou.

13 komnata Niimury Tooru, aneb "I-am-NOT-kawaii!"

13. srpna 2013 v 21:39 | Daiko |  Co se jinam nevešlo
Jedna z největších lží historie!
Dokonce závažnější, než protivné a zažité: "Vydrž, to bude dobrý!" řečené člověku s prostřeleým břichem nebo "Je to snadné..." z úst profesora při čtvrtletní písemce z matematiky.
Vybrala jsem z té spousty kompromitujících materiálů pár skvostů, po jejichž shlédnutí můžete bez výčitek ukazovat prstíčkem směr Prorok a uraženě vykřikovat: "Usotsuki! Usotsuki!", ale až vám ten prst ukousne nebo nacpe do pr-...avého ucha, tak si za mnou nechoďte stěžovat.
Protože já vás varovala!
Vidíte ty tesáky? *půl hodinový záchvat ňuňánkování* >>> Připraveny 25 hodin denně se vám zakousnout do jakékoli části těla.

Tadaima! ( ゚▽゚)/

13. srpna 2013 v 0:25 | Daiko |  Deníček
Drahouškové, miláčci, koťátka a zlatíčka,
JSME ZPÁTKY!
Čtyři dny strávené v civilizaci, mezi naprosto reálnými lidmi, čtyři dny obklopeny anime, hrami a stejně postiženými bytostmi jako jsme my, v relativním zdraví jsme se vrátily opět do bezpečí světa před notebookem. Ne, že bychom si to tam neužily, ba naopak - kdyby byla příležitost, hned se vrátíme a nejlépe na 14 dní, jako správní táborníci (*rýp-rýp*)!
Report bude, jen zatím nevím kdy, s Arzie jsme se o tom ještě ani nebavily... ale bude. Těžko říct, jak se nám bude psát, jelikož spoustu času jsme strávily odděleně, možná o to to bude zajímavější.
Tak, jako jsem se z AFka vrátila naprosto švorc, na Advasu se nejvíc utrácelo za jídlo (kdo postavil ten Lidl a Albert tak blízko?!), ale nebylo to zas tak žhavé, jelikož jsem si stejně většinu financí dovezla zpět, rozhodnuta je šetřit na cosplay, který plánujeme s Shilly na Akicon. Je to zatím top secret, tak nás omluvte, že jsme tajemné, jak hovno na botě.
Začínají se objevovat fotky a já se děsím toho, co uvidím, přestože jsem se snažila objektivům foťáků vyhýbat líp, jak hide svěcené vodě.

A (エース) - Sakura

5. srpna 2013 v 21:37 | Daiko |  Hudba
Další článek o hudbě - to je nuda, což?
Tentokráte bych vám ráda představila, či snad jen osvěžila píseň Sakura od Anonymous Confederate Ensemble. Áno, to jsou ti chlapíci, co u nás před rokem byli a jsme jim za to nesmírně vděční, protože to byl zážitek opravdu hodný zapamatování, zvláště, když začal Rookie svými prsty kouzlit Vltavu. *dojatě utírá slzičku*
Tahle verze Sakury je odlišná od té, kterou známe z White Album. Zatímco prvotní byla taková něžná a citlivá, snad tolik, co okvětní třešňové lístky poklidně se snášející k zemi, tahle verze je daleko silnější a sakurami tentokrát lomcuje pořádný vichr. Kytara kvičí, housle kvílí, Nimo je přeřvává... a přesto to má cosi do sebe.
Přiznávám, že mi učarovalo sólko někde za polovinou - to, v níž týž melodii hrají jak housle, tak kytara. Husí kůže everywhere, jenom oškubat.
Přestože raději zůstanu u něžného opadu, než násilného rvaní zahradnickými nůžkami, rozhodně to stojí za poslech. Stejně, jako celí ACE, kteří si u mě vydobili nesmazatelné místečko v srdci, jelikož jsou pro mě jednou z mála skutečně vizuálních kapel součastnosti. Jistě, VK, to byli X, Luna Sea, Buck-Tick, Diru-meni... jenže ti dali malovátkám a ženským šatům vale, nastoupila éra the GazettE, kteří od své vizuálnosti taktéž opouštějí (to není výčitka, respektuji to), a pak je tu hafo kapel jako přes kopírák (*kuck*PSC*kuck*), které nejsou visual kei ani co by se za nehet vlezlo.
Ale o tom jindy a jinde, teď užívejte hudby (˘^˘)/


Why just Asia?

4. srpna 2013 v 20:03 | Arzeny |  Zamyšlení
the GazettE - Pledge