Animefest 10.-12.5.2013 (v HD kvalitě)

12. května 2013 v 18:12 | Dai-chan + Aruru-chan feat. "iks" dalších |  Kultura

Den, který jsme nikdy nečekaly, skutečně nastal.
S překvapivou lehkostí jsme se přenesly přes problémy s dopravou, spojenými s Daikininými zuby. Souvistlost je jasná - Dai musela k zubaři, (kde nakonec strávila čas od 8:00 do cca. 15:00 s malými přestávkami) takže byla jediná, kdo to zdržoval. Nakonec jsme se však po dlouhé době zase sešly, místo plánovaně na nádraží, tak už před domem, aneb "nemusíme se ani domlouvat a jak jsme synchronizované!"
Na nádru už nás potom čekala Miu, společně s "rodiči jedné z nás tří" jsme následně sedli do vlaku, kde jsme sdíleli kupé s moc sympatickou slečnou, která Daiko šíleně připomínala Durcenwe, přestože to pravděpodobně Durcenwe nebyla, a nebo naopak byla, protože se smála některým našim hláškám, jež pochopí jen j-rock fan.
*zapáleně diskutujeme o koncertu Tarji Turunen v Olomouci*
M: To není možné! Tarja v Olomouci! My uslyšíme hlas Boží!
D: Dear, ale my nejdeme na koncert Gackta...
Nebo se smála nám.


A pak jsme konečně dorazily do Brna. Nádraží bylo.. vlastně nebylo velkolepé. O nic lepší, jako máme my tady v Olomouci. Chytrá Daiko si po pár krocích z vlaku vzpomněla.. že si zapomněla kartáček doma! Takže jsme jako správňáci čekali, než se Dai-chan s jedním z "rodičů jedné z nás tří" vydala koupit nový.
Tak jsme s Miu stály dalších asi patnáct minut na zastávce, mezitím projely asi čtyři tramvaje, které nás měly dovézt na místo a několik pěkných asiatů. Tak jsme si s Miu zaslintaly, nakonec Dai-chan dorazila a my se konečně vydali do Kongersového centra, kde byly prostory vyhrazené pro Animefest.
Tak jsme tak konečně byly! Byly jsme strašně ureshii, tak moc, že jsme se z toho málem rozplakaly. Ale ta zavazadla na ramenou - to bylo zlo, takže možná se nám chtělo plakat i kvůli tomu. Tak jsme se zařadily a pár chvilek stály a čekaly na registračku. Většina z našich přátel, se kterými jsme měly mít sraz už tam byla, takže už pak jen stačilo splašit ženštiny v šatnách a jít je hledat.
Na registračce nám připli takové krásné žluté náramky (přesně ten, co je na fotce) a my se tedy dotahaly k šatnám o kus dál.

Jistě, jak lze od naší svaté trojky (*Gackte, ne, není to tenhle způsob trojky, takže nahoď župánek a zmiz -.-*) očekávat, měly jsme zase drobné trable, trochu jsme si zanadávaly, zatelefonovaly, ale nakonec jsme se našich těžkých tašek zbavily, rozhodnuty, se jít projít.
Nedošly jsme skoro nikam a už jsme zřely naše staré známé Dorian a Shilly, a nové známé Ritsu a Raphaela. Nastalo takové to pevné objímání, konstatování, jak to komu sluší, blah blah blah~ Následně jsme byly ihned dotaženy na přednášku "Kam mizí yaoistky", která, přestože jsme se nedozvěděli nic nového, byla zajímavá, přednášející byla vtipná a milá, takže jsme si tu hodinku a něco náramně užily.
Lepší začátek třídenního pobytu zde jsme si nemohly přát.
Někam doprostřed přednášky Arzence volal Satou (//Začíná se čtenář ztácet ve jménech? No stress - bude hůř :3//), slušně odmítl pozvání se k nám připojit, takže jsme se ním setkali až později.
Až do cca. půlnoci jsme jen tak bloumali kolem, okukovali stánky, poznávali lidi a zdravili se s těmi, co již známe, obdivovali cosplaye, hezké asiaty a sugoi věci, co bylo možno zakoupit.
Když jste byli milionář.

Pak jsme se umínili, že by bylo dobré se tedy konečně přesunout do tělocvičny, než nám někdo vezme místo. Bylo nám řečeno, že už tam žádné není. My trvali na tom, že si ho prostě uděláme! Jelikož Satou měl ještě hlad, tak jsme nejeli na zastávku, ze které nám jel trolejbus, autobusem, ale dokráčeli jsme si tam pěšky.. abychom zjistili, že v Albertu mají stejně zavřeno. Shodou okolností nám i odjel poslední trolejbus, takže nám nezbývalo nic jiného, než se do tělocvičny dostat po svých. I s těma těžkýma taškama..
Na zastávce jsme potkaly i nějakého klučinu, který nám s radostí pověděl, že pět hodin studoval mapy.cz a že jde taky do tělocvičny. A že půjde s námi. Tak šel s námi. Takže nás šlo vlastně šest.
Trvalo nám to přibližně dvacet minut, než jsme se tam dostali. Když jsme přišli, asi třicet lidí nás pštilo - přitom tam byl stejně děsnej bordel. Tak jsme se nakonec zašili do jakéhosi rohu, vybalili spacáky a vydali se ještě ven. Protože Satou měl hlad!
Tak jsme nakonec sešli asi o kilometr dál z kopce a tam zapluli do jakési večerky, kde si nás ten pán u pokladny hrozně divně prohlížel. Nakoupilo se jídlo a my si opět vykráčeli ten kilometr k tělocvičně. Když jsme přišli, většina z nás už byla i po večeři a tak jsme se převlíkli do pyžámek (aspoň někteří z nás..), umyli jsme si tesáky (někteří z nás si sundali zuby) a jak největší prasata se vyvalili do "postýlek". Bylo asi půl druhé ráno a chvíli to vypadalo, že se bude ještě něco dít (jakože si budeme povídat) - nakonec jsme ale vytáhli mobily a každej si hleděl svého.. asi takhle:
Následujícího dne jsme se probudili už okolo šesté, neboť naši spolunocležníci se taktéž začali dost hlasitě probouzet. Všici jsme se těšili zpět do Kongresového centra, takže nemělo moc cenu se znova ukládat ke spánku, čiže jsme se pozvedali a tak trochu jako zombie se postupně vydali do koupelny.
Bylo opravdu fascinující sledovat nás a vlastně i všechny okolo, večer ještě téměř omdlévající, uchváceni "čistotou" podlah v koupelně, nyní naprosto lhostejně tam chodíc jen tak, bosky nebo v ponožkách.
Arzenka se rozhodla, že si ráno ještě vleze do sprchy, její ručník si ovšem předtím půjčil jeden nejmenovaný Johnny, takže ona nakonec vyfasovala ten Daikin. Růžový :3
Nepodstatná to informace, nicméně zábavná.
Poté jsme se, tentokráte autobusem nebo snad trolejbusem, vydali zpět na AF. V buse nebo snad trolejbuse nás zase jela banda, takže náhodní kolemjdoucí civěli jak eskymák na banány a nikdo s náma nechtěl nic mít.
Dopoledne jsme strávili procházením Rotundy, koukáním a nakupováním, sezením, seznamováním, spaním... bylo to dost individuální. Nejvíc kolem lítala Daiko, která si dala těch koleček kolem Rotundy snad 666, protože zoufale hledala dárek pro jednoho miláčka (*kuck* Kira~i *kuck*).
Už v pátek jsme potkali slečnu, o níž jsme hned prohlásily, že je to Ruki. Byla just nádherná, měla nádherné vlasy a my se konečně odhodlaly, abychom ji požádaly o fotku. A nakonec jsme se daly trochu do řeči, zjistili, že je vlastně hrozně fajn a vůbec... je to náš zlaťunký Ruki.
https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash3/182565_589986724354506_1360033866_n.jpg
K poledni poté konečně dorazila Dasty a Shilly, s nimiž jsme se nějak popárovali, zahráli si škatulata-škatulata-hejbejte se a zase se rozutekli. Miu odběhla s Doriankou, Shilly někam vysublimovala a zbytek (tzn. Aruru-chan, Dai-chan, Ritsu-chan a Satou) jsme zůstali pospolu, zašli jsme si na obědo-večeřo-svačinu - na supr horkýho psa - a následně se odebrali na sraz s Mayu a *omlouvám se, slečno, nepamatuju si vaše jméno, ale byla jste cool!* S nimi jsme se pozdravili, trochu potrapčili a nakonec se zařadili do fronty na cosplay divadlo, kde jsme se celou dobu skvěle bavili.

Během čekání jsme se i docela nasmáli. Shilly s Dorian začaly rozhodovat, kdo bude cosplayovat koho. Nakonec Arzeny cosplayuje kobylu Yoshikiho (promiňte Ó-Velký-leader-sane), Dai-chan egoistického ekologa se šmitcem Sugiza, Miu našeho kočičáka Patu, Dorianka je hide, Shilly, která měla být původně Princezna je nakonec Heath, který jsem měla být já. A chudáček Satou schytal Toshiho.. Ani netuší, kdopak že to ten Toshi je, ale prostě bude mít jeho cosplay.
Pak jsme se taky s Dai-chan dozvěděly, že náš Satou zná jméno toho božsky nádherného a velmi sympatického asiata, který kolem nás pořád chodil (a prostě chtěl, abych z něj padala na kolena!). Tak jsem se na něj urazila, protože nás ještě neseznámil a pak začali pouštět do obřího sálu rotundy.
Tedy, na poprvé to tak vypadalo. Napodruhé a napotřetí taky, pokaždé po nás ale začal jeden org ječet, že "MÁME USTOUPIT O KROK VZAD!".. A tak jsme poslušně ustoupili. Pak nás konečně začali pouštět. Pokaždé vzali tři z jedné strany vchodu, než se to naplnilo. Já s Miu a Shilly jsme měly to štěstí, že nás tam vzali, chvilku jsem se bála, že Daiko se Satouem se tam neprobojují. Nicméně vyhráli souboj mezi orgy a lidmi a procpali se tam taky. A začalo to.
Nejvíce se nám zalíbila cosplay scénka number two, u které jsme se nejvíce nasmáli a byla skvělá. Když nás zase vypustili ven, měli jsme chvíli volna.
Jelikož nám Ritsu slíbila, že se můžeme dívat na převlékání jejího nádherného Raphaela, tak jsme se následně někam zašili a pozorovali jemné křivky, bledou kůži a celou dokonalost toho téměř živého tělíčka (Mimo to, Satou začal imaginárně chodit s Hoshiko, kterou jsem též měla tu čest seznat na AF. Díky Hoshi :33).
(to co převléká Raphaelovu dokonalost je jeho hrdá majitelka Ritsu a to co drží hlavu je retardovaná Arzena.. musela si na něj šáhnout! oO a prosím, nevšímejte si mého kolena, kalhoty se mi roztrhly trochu více, než bylo plánováno -.-")

Následuje další okno, kdy si nikdo není jist, co se dělo, ale probably jsme se bezcílně potulovali kolem. Za pár chvil jsme se odebrali na přednášku "Výroba latexovýxch aplikací" která samozřejmě nepojednávala o tom, o čem jsme doufali, že bude, však nakonec jsme ji více-či-méně zaujatě vyslechli.
Aby bylo jasno - mysleli jsme, že bude o tomhle:
a ona mezitím byla o tomhle:
http://halloweenunleashed.com/images/RU68364%5B1%5D.jpg
Rozdíl je fatální a všechny nás zklamalo, že jsme neviděli stehna Many-sama >.>
Po této přednášce se naše grupa zase rozkouskovala, protože Daiko a Arzeny trvaly na tom, že na "Fanservice v K-popu" prostě MUSÍ. Přibalily s sebou i Shilly, díky níž se chytře prorvaly smečkou nadržených natěšených k-poperek, jež dávno stepovala před sálem. Stanuly jsme za slečnou, která měla na batůžku plyšáka, jehož Shilly pasovala na hideho a objesila na šňůrce, to vše bez toho, aniž by si toho majitelka všimla.
A pak se otevřely dveře... a začal masakr.
Když si sečtu tlačenici na koncertě ACE, tlačenici na Orochi a na jakémkoli jiném koncertě plus nával, jaký je na olomouckým náměstí na Mikuálše, zhruba z poloviny dostaneme to, jak se všichni začali drát dovnitř sálu. Děvčata se na sebe natlačila, takže to nešlo ani do strany, ani dozadu, jen jsme se nechaly nést (doslova...) davem, která nás veflusnul dovnitř sálu, kde jsme se ocitly mezi prvními a zabraly jsme místa hned vepředu, což jsme okomentovaly slovy: "Posloucháme 4 k-pop písničky.. ale jsme v první řadě!" Nakonec se to ukázalo jako dobrá strategie, protože si vedle Daiko nechtěl nikdo sednout (*T_T*), ale hafo lidí ještě chtělo slyšet a vidět přednášku... a vedle Daiko byl nakonec usazen ten zatraceně krásný nejmenovaný asiat, o němž jsme mluvily pár řádků výše.
Jenže nic z toho, Daiko je z hezkých kluků nervózní jak prvorodička na porodním stole, takže stejně celou dobu ležela na Arzeny.
Daly jsme se do řeči s k-poperkami, jímž jsme laskavě a trpělivě vysvětlily, že v k-popu je to všechno nahrané, že spolu ve skutečnosti nic nemají, narozdíl od j-rockerů, kteří praktikují fanservice "Teď mám prostě chuť na chlapa." a v zákulisí pak podnikají hromadné orgie.
Ano, stále tomu věříme.

tohle doporučujeme - ne - PŘIKAZUJEME shlédnout

Pak tedy konečně začala přednáška. Popisovat ji nebudeme, neboť bychom tu byly nadlouho. Snad jen to, že jsem si s těma slečnama, co tak strašně pištěly a ječely, až mi to trhalo uši, následně se mi omlouvaly, vyměnila kontakty. Následně jsme šli zase do rotundy. Měly jsme nějakou dobu čas, než nám začne přednáška "Základy bilogie otaku" a taky jsme se chtěly znovu slézt. A naše hlavní stanoviště byla rotunda. Tam jsme se tedy znovu všichni potkali.
Arzenka dostala řádný (ale fakt pořádný) hug za půjčený ručník (mám to zdokumentované, nicméně Johnny by mě asi zabil, kdyby to zjistil, protože on je "volný"! - takže nic nebude), ukradla Satouovi lízátko, sbaštila ho za něj a pak jsme se dohadovali, jestli se půjdem dívat na film nebo na přednášku. Nejmenovaná Miu se snažila dokumentovat, nicméně my se Satouem si prostě řekli, že NE!
Nakonec jsme se na film nedostali, takže jsme šli na přednášku. Už na začátku začala Arzeny, Dorian, Shillynku a Miu docela nudit a tak jsme vykráčeli a šli čekat na přednášku o Yuri, která měla následovat hned potom. A neuvěřili byste, kolik tam bylo chlapů.. Vážně, polovina sálu byla chlapeckého obsazení a to se tam ještě tolik chlapů snažilo dostat. Bohužel, přednáška o yuri pro mne téže nebyla moc zajímavý a tak jsme nakonec vytančily spolu s Miu ven, kde se Arzeny naprosto bez ostychu rozvalila na zem, nezajímala se o lidi, kteří jí překračovali a bavila se s ostatními. Daiko a Satouovi skončila přednáška, takže už tam byli taky.

Retrospektivně, Daiko se Satouem totiž jako jediní vydrželi biologii až do konce, neboť jim přišla poměrně zajímavá (Daiko z krevertek v houbě nemůže doteď), potom už se na yuri a shoujo-ai nedostali, takže šli na Anime Mirai, kde shlédli půlhodinovou ukázku (resp. první díl) jakéhosi futuristického a zajímavého anime, než vyšli před sál, kde jsme se tedy nějak setkali. Okamžik jsme se tam ještě motali, než jsme se vydali zpět "domů."
Cesta byla bezpochyby jeden z nejzajímavějších zážitků z celého AF, neboť všichni kolem sebe šířili tolik temné aury, že skoro zhasínaly lampy. Arzence byla zima, měla hlad a Gackt-ví-co všechno ještě, takže nás táhla dopředu, oproti tomu Daiko a Satou byli rozespalí, zpomalení a vůbec, takoví jako zhulení.
Nakonec to dopadlo tak, že Arz a Miu vedli skupinu asi 30 metrů před Dai a Satouem, obě dvojice si řešily svoje, ale napětí na těch 30 metrů bylo horší jak nervozita před dobitím Stalingradu.
No co, nakonec jsme to tělocvičny dorazili, kde jsme se po celém dni prve trochu najedli. Ano, skutečně bylo něco málo po půlnoci.
Arzenka se radostně pustila do svých housek, než shledala, že to prostě žrát nebude, mezitím už se k nám přištěhoval jeden nejmenovaný Johnny, s nímž se Daiko laskavě podělila o rýžové sušenky v jogurtové polevě (tzv. polystyren), stejně jako se Satouem a nakonec i s Arzenkou.
Pak jsme si tak nějak poskákali do sprchy, ze sprchy, nasadit po celodenní rebelii zuby, než jsme se konečně zachumlali do spacáčků, pobaveně sledující téměř nahou slečnu, která něco hledala.

*kdosi přichází ze sprchy*
S: Hele, není to ta holka?
D: Já nevím, já ji oblečenou nepoznám.

A byla to pravda.
Nicméně, obě jsme se - hlavně zpětně - docela nasmály tomu, když se Satou a Johnny začali přít, jaké má Miu kalhotky. Miu-Miu, máš u mě big lajk za to, s jakým hrdým a kamenným výrazem jsi to snesla a ještě jim byla schopna říct, který z nich má pravdu a kdo se mýlí.

A: Jak to tak vidím, Dai, jsme jediní retardi, co spí v kalhotách.

Jo, fakt jsme byly.

Ještě když jsme přišli, shledali jsme, že nejede proud. Uběhlo asi dvacet minut, co jsme přišli a opět se rozjel. Byly asi dvě hodiny ráno. Rožnulo se světlo a jakási banda z protějšího rohu objevila krásy lana vysícího ze stropu a kruhů. A začala dělat bordel! Bylo vtipné je sledovat. Naše parta jen tak seděla opřená o lavičku a sledovala je, někteří je ale vytrvale pštili, protože chtěli spát. Pak se jedna slečna nakonec rázně a vyloženě nasrala, vstala a šla zhasnout. Tím radovány druhé bandy z protějšího rohu ukončila a tak nějak to začalo jít spát. Ještě mezitím padla legendární hláška o masážích v podání Satoua - s Daiko z ní ještě doteď nemůžeme.
Arzeny si nakonec nasadila sluchadla, otočila se k nim zadkem a rozhodla se jít spát. Bohužel, byla příliš přeležená z minulé noci na tvrdé zemi, tudíž byla v "polospánku" tak patnáct minut, než nakonec naštvaně vstala a zase byla plně při vědomí.
Jelikož polovina tělocvičny strašně chrápala, nebyla schopna usnout i přes to, že je zvyklá od bratra a proto se naštvaně převalovala, měla pořád nějaké otravné poznámky (které některým přišly vtipný, některé zase sraly) a komunikovala se slečnama vedle sebe. Jedna z nich se nakonec vypařila, druhé z nich Arzeny půjčila svou milovanou růžovou kouzelnou krabičku (iPod) a sama se dobrovolně vystavila nebezpečí chrápajícího orchestru. Koncert to opravdu nebyl vyvedený.
Nakonec naštvaně vstala a na třičtvrtě hodiny se šla zavřít na hajzl s mobilem a přečetla snad všechny nové novinky ve světě hudby na AsianStyle.cz.
Když se vrátila.. pořád všichni stejně chrápali. Vyvalila se zpátky na své místečko, pár chvilek si povídala se slečnou, jenž se tam najednou zase objevila, a která pak nakonec stejně usnula a místo toho si začala povídala s jedním chlapem Ryuuem (mimochodem moc pěkným chlapem), kterému udělala místo vedle sebe, neboť chudák ležel na parketách (bez trička), zakrytý dekou metr x metr a ještě ke všemu půl milimetru tenkou. A byla tam fakt zima.. Tak si spolu povídali o všemožných blbostech až do šesti rána, kdy se všechno opět začalo probouzet. Včetně Miu, která se vzbudila se zajímavým zvukem a Daiko a Satoua, kterým se ani za boha nechtělo z "postýlky".

Vždycky zvedli hlavu, rozhlédli se po okolí, nakonec koukli na sebe a zase hodili hlavu do peřin, respektive na podlahu. Dle Arzén byli po ránu oba parádně protivní, což samozřejmě není pravda, protože Daiko, ni Satou nejsou protivní NIKDY.
Nakonec i ti dva neochotně vylezli ven a následovalo to, co minulé ráno - tlačenice v koupelně, upravování a tentokráte i balení. Byly to smutné okamžiky, koukat na všechny ty otaku, které máte raději než 99% lidí ve vašem okolí a vědět, že se vám zase rozjedou do stran republiky a vy, přestože jste s nimi všemi spali, neznáte ani jejich jména. (Arzeny opět propůjčila ručník a opět si sama půjčila Daičin..)
https://fbcdn-sphotos-g-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash4/260323_589984697688042_1140444303_n.jpgTo, že je tam bordel, se vám jenom zdá.
Inu, takže se balilo, kecalo, než jsme se nakonec ověšeni taškami aka vánoční stromové vydali na autobus nebo trolejbus, kde nás opět jela banda, s níž nikdo nechtěl nic mít a navíc zabírala dvojnásobný prostor díky báglům. V areálu AF jsme si odložili tašky tentokráte do šaten v Rotundě a vydali se na přednášku "Make-up v cosplayi". Opět to bylo zajímavé, přestože se to tak úplně netýkalo jen cosplaye, jako spíš obecně toho, jak se líčit (což bylo pro všechny přítomné pány MOC užitečné).
Arzeny vypila první energeťák.
Následovala přednáška "Kámen, nůžky, papír" o níž jsme si mysleli, že je hned, však jak se ukázalo, měli jsme hodinu čas a hlad jako smečka vlků. Z původního plánu najít Satouovy spolucestovatelky nakonec sešlo, takže jsme přibrali Shilly a Arzenku a vydali se na nedalekou benzínku, kde jsme si koupili něco málo k snědku a zase se vydali zpět.
Arzeny si koupila druhý energeťák.
Jelikož se Satou a Daiko opět courali, když dorazili před sál, byla tam spousta lidí, Shillynka a Arzenka někde v nedohlednu, tak se tam na konci té fronty, co vlastně nebyla ani tak fronta, jako spíš formace "želva" rozhodli vyčkat, jestli se jim povede dostat dovnitř.
K překvapení všech přítomných se to povedlo, však místo vedle zbytku naší bandy už nebylo, takže byli Satou a Dai nuceni se usadit poněkud vzadu, což vlastně ani tak nevadilo, protože, ačkoli oni neviděli dopředu, nikdo neviděl na ně, takže se střídali, kdo zrovna podřimuje.

Arzeny párkrát taky málem usnula, neboť energeťák ani trochu nedával energii, a akorát se z něj několikrát málem (lidově řečeno) pochcala. Když snad nikdy nekončící přednáška nakonec skončila, Arzeny a Dai-chan měly už jen pár chvil na to, si to tam užít, neboť musely jet domů, celý dav se opět vytratil ze sálů, včetně naší skupinky. Přesunuli jsme se do budovy Kongresáku a přišlo na řadu dlooouhé (zas tak dlouhé nebylo) loučení. Všichni jsme se poobjímali, pomuckovali, poděkovali si.
Nakonec přišla ta chvíle, kdy jsme musely hejbnout zadkama a vydat se pryč. Miu už s námi nejela, neboť byla domluvená s jedním ze svých rodičů, že si pro ní přijede (romantikku~ *po vzoru Hyda v Moon Child*) a my vyrazili na to málo velkolepé nádraží. Vlak nám bohužel jel až za zhruba třičtvrtě hodiny a tak jsme si poctivě počkali, Dai-chan se mezi tím nabaštila. Arzence bylo špatně, unaveně, úzko a smutno, proto se na jídlo ksichtila jak na brokolici s bramborama.
Nakonec dorazil vlak, my nastoupili a vyrazili domů.

Ve vlaku jsme sdílely zážitky, dojmy, Arzeny se konečně trochu probrala k životu, stejně tak Daiko, takže jsme se smály a jako kolovrátky dokola povídaly totéž, však byly jsme děsně nyappy. Zároveň jsme začaly pociťovat stesk po všech těch lidech tam, kter přicházel s uvědoměním si vstupu do reality.
Když jsme potom vylezly z vlaku, do zimy, do deště, mezi všechny ty nudné a obyčejné lidi, byl to shock. Nemožnost zírat na asiaty, protože bychom byly považovány v lepším případě za úchyly, v horším za rasistky. Zvykat si, že růžové vlasy a Uru-pantsu neprojdou bez divných pohledů a všichni jsou tak... mainstream.
Brrr.
Následující cestu netřeba popisovat, v druhém vlaku bylo přeplněno, takže jsme stály nějakých deset minut v uličce, pak se vystupovalo a nastala tlačenice skoro jak na přednášku o k-pop fanservice.

Podtrženo sečteno - Animefest byl epický. Probíhat takhle celý náš život, budeme navýsost spokojeny.

P.S.: Jsme lamy a nemáme vlastní fotky. Ukamentujte nás vy, jejichž díla jsme jim surově ukradli.
P.P.S: Píšeme to už třetím dnem, proto je VYSOCE pravděpodobné, že něco bude nejasné, špatně zformulované, nelogické. No a co. Sereme na to, jsme rády, že jsme to vůbec dopsaly.
 


Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 15. května 2013 v 22:17 | Reagovat

Musím se jen tlemit jak idiot, částečně díky vašemu suprovému způsobu psaní, který mě vždy dokáže rozesmát, a částečně ze závisti... jde vidět, že to byly úžasný a naprosto užitý dny :)
Přeju vám, abyste si tak užily i Advík :) a další akce :)

2 Yuki-chan Yuki-chan | 16. května 2013 v 23:18 | Reagovat

To muelo být fakt bestovní :3. Slintám už jenom nad představou těch krásnejch kluků co tam byli a sugoi cosplayů. Ach jo mám z toho hroznej výtlem a přitom se mi chce i trochu brečet, že sem tam nebyla :/. Příště jedu taky (n_n). Arigato za reportík, že sem si to mohla užít alespoň zprostředkovaně a nejsem úplně mimo obraz (^_^). Těšim se na vás lidi (~_^)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama