Duben 2013

食べ物 a fascinace japonskými obaly

28. dubna 2013 v 22:05 | Daiko |  Deníček
Skoro spím, nejsem schopna souvisle uvažovat, natož mluvit, a povaluje se mi tu sešit, zlověstně hlásající "musíš se učit tu zatracenou biochemii." Já nechci!
Vypadá to na další deníčkový článek.
No, co už.

Not our dears anymore, aneb Jak se do Tokyo dome volá, tak se z něj i ozývá

25. dubna 2013 v 20:50 | Daiko |  Deníček
Minna-san! <3
Haha, jste tu vůbec?
Nejste. Protože my taky ne. A já věřím, že tu nejste proto, že víte, že tu nejsme my a je pro vás příliš bolestivé hledět na článek, jehož datum zveřejnění je daleká minulost. Protože se vám všem hrozně stýská.
Nám ne.
Abyste věděli, už nejste naši drahouškové (snad jen na pár vyjímek, aneb někdo má protekci u Aruru-chan, jiný zase u Daiko-sama). Tedy, ono se to střídá - jednou jste našimi drahoušky, pak jimi zase nejste, záleží na náladě a konkrétní situaci.
Blah blah blah...
Koupím si rybu.
Mám prostě chuť zase něco týrat svou láskou se o něco krásně a láskyplně starat, a protože ryba není zase tak náročná na chov a hlavně si nepotrpí na nějaké projevy náklonosti, padla volba na ni. Asi před rokem jsem viděla takovou hezkou v Hornbachu, od té doby ji nosím v srdéčku a nyní se rozhodla jednat. Bude se jmenovat Hakuraku (*kuck* Mejibray's song *kuck*), zkráceně Haku (*kuck* Cesta do fantazie *kuck) a bude hrozně temný. O tom jsem přesvědčená.

Jak z překladu Gokusenu sešlo..

14. dubna 2013 v 23:55 | Aruru-chan, Daiko-sama, Kamenaši Kazuja a spol. |  Deníček

Totally depressed aneb jeden ručník, prosím

10. dubna 2013 v 16:10 | téměř zesnulá Daiko |  Deníček
Je to prdeli, kamarádi.

To, že u mě padli Deathgaze, to jsem přežila v pohodě. Do doby, než o nich začal žvatlat B7klan nebo jak se ta banda jmenuje, jsem je znala jen dle názvu. Proto, když jsem se doslechla o DEG v Jurop, málem to se mnou seklo. Pořád byl čas... pak jsem jednou hledala fotky na tumblr a vyskočilo tam na mě hafo postů nadšených fans, provolávajcích slávu jejich lístkům. A já poprvé zašilhala ke koupelně, začala si přeměřovat kliku a prát ručníky.
Ale pořád tu byla naděje... ta naděje letos oslavila 11 let, občas mě pěkně sere, občas ji miluju. Vypadalo to tak slibně...! Plánovaly jsme, naplánovaly jsme, těšily se. Všechno klaplo, od dopravy, přes společnost Bary-chan, po dokonale naplánované vytvoření našich personálních klonů. Celý den jsme netrpělivě kontrolovaly německý eventim a e-mail, těšily se a byly přesvědčeny, že i my uvidíme jedny z bohů j-rocku na vlasní zraky.
A opět to posral tumblr, díky němuž jsme se dozvěděly, že jsme to zaspaly.
Nebo prostě Ruki někde čajznul stroj času a ten moment, kdy byly lístky v prodeji nám zkrátka zatajil, jinak si nelze vysvětlit, že prostě... SOLD OUT.
SOLD OUT. Dvě slova, nevim kolik slabik, ale dost na to, aby mi totálně vzaly chuť do života. Měla jsem sny, měla jsem představy, které mě motivovaly, díky nimž se mi zdálo, že jsem vlastně happy člověk.
Zklamaná... jsem tak zklamaná. Tak smutná. Plna pocitu, že to nemá cenu. Nic nemá cenu.
A teď prosím o ten ručník, nějak mne bolí záda...
Just do it, Sugi.

Dir en grey - Kasumi

7. dubna 2013 v 21:37 | Daiko |  Hudba
Už jsem se zmiňovala, jak moc mě serou ty cestovatelské blogy?
No nic.
Opět trapasím s Dir en grey, ale ani trochu mi to nevadí, protože Dir en grey není nikdy dost. V souvislosti s jejich evropským turné to platí x-násob *překřižovala se do X* nebo spíš Shinásob *čeká na zaražení paliček do pr-..avého ucha*. Aneb 17 minut na vyprodání vstupenek? Gackte, kde to jsme a proč jsi mě nevaroval?!
Co mám ke Kasumi říct? Je z alba Vulgar a dřív se mi tenhle song nelíbil. Nebo spíš mne nenadchnul jako jiné... teď se k němo po dlouhé době vracím, žasnu a oči se mi zalévají slzami z (nečekaněěě..) dokonalosti Kyova hlasu. PV je opět geniální, stejně jako všechna Dir en grey videa, je ponuré, je psycho, je Shinya... ne, to jsem jinde.
Ale Shinya je tam taky.
Oh, ano, poslední dobou se o mě pokouší opět posedlost Bytostí Nejvyšší, tím Nejdokonalejším, Antickou Bohyní a Krásou Ztělesněnou. Vůbec si nepřipadám jako úchyl, vůbec ne.


Plakal jsem, jablko na otevřené dlani,
v temnotě mrtvého času.
"Mami, kde jsi, mami?"vštěpoval jsem si každou drobnost do hlavy
a objímal tě.
Říjnový Gion Hill, kde brouci nahlas cvrlikají,
obchod, v němž se prodávaly papírové větrníky,
usměvavý květen, jehož příchod si nepřála.

Nechal jsem balon z papíru vzlétnout k obloze,
do míst slzavých.
Rudé svíce ubívají s mými vzpomínkami... než nezbude nic.

Procitnul jsem kolem čtvrté ranní, do jejích tichých, chabých vzlyků.
Uložil jsem ji do postele, čtouc jí její oblíbenou obrázkovou knížku.
V temnotě... sbohem.

Nechal jsem balon z papíru vzlétnout k obloze,
do míst slzavých.
Rudé svíce ubívají s mými vzpomínkami... než nezbude nic.
Kolik let zbývá, než slzy zmizí?
Slunce svítilo na mrtvé dno, lži a pravda a...

V jednu hodinu, v bezvětrný den,
stále nehybně odpočívala pod tatami.

volný překlad od tetičky Daiko, googlu, za asistence Prorokova hlasu
kamen.

Stará dobrá vizuální éra

6. dubna 2013 v 0:25 | Daiko |  Co se jinam nevešlo
Ne, tenhle článek nebude o letadlech.
Dokonce se vás ani v úvodu nezeptám, jestli vás taky tak serou ty cestovatelské blogy, protože vím, že serou.
Za nápad na tento článek děkuji drahouškovi Kira~i - jednoho temného večera jsme v naší konverzaci došly až k naříkání nad tím, že visual kei už není, co býval, že nám chybí latex obepnutý těsně kolem hubených telíček, krátké sukně a boty na vysokých platformách, že postrádáme kožené kalhoty poněkud napjaté v jistých paritiích... a tak.
Chilli, jakožto vzpomínku na ty doby, rozhodla jsem se podělit o několik prudce vizuálních a temných fotek našich, v té době mladinkých hvězdiček, které předpokládaly, že rtěnka je cool.
A víte co? Ona vážně je.
Bože, víte jak trapná bych byla, kdybych začala někým jiným, než X Japan...?

FILMY S J-ROCKERY

3. dubna 2013 v 12:31 Filmy
Seznam bude postupně rozšiřován a názvy filmů se stanou aktivními odkazy na 'recenze'.

Aquarian Age - Akueirian eiji: Gekijou ban
(Alice Nine)

Bara no Konrei
(Malice Mizer)

Beatrock love movie
(Takeru - SuG)

Bunraku
(Gackt)

Kagen no Tsuki
(Hyde)

Love Shuffle
(Daigo - Breakerz)

Moon Child
(Gackt & Hyde)

Ore-sama
(Miyavi)

Seth et Holth
(hide - X Japan & Tusk)

Sorinokoshita Natsu
(Golden Bomber)

Soundtrack
(Sugizo - Luna Sea/X Japan)

Blá blá blá..

2. dubna 2013 v 19:29 | Daiko |  Deníček
Poslední dobou mě začínají pěkně srát ty cestovatelský blogy. Každej je v Emérice, ve Finsku, na Taiwanu a Japonsku, já trčím doma a ani žaluzie si nevytáhnu. Ne, že by mi to zas tolik vadilo, ale zítra jdu po devíti dnech do školy a z neznámého důvodu se mi třesou ruce. Nechce se mi tam ani za Gackta v leopardím oblečku, mám nad 50% absence z chemie a hrozí mi komisionálky. Haha, jsem rebel.
Ve skutečnosti nejsem ani zpola nad věcí, jak vypadám -.-
Poslední dny trávím sledováním doram, shlédla jsem Nobutu wo Produce, Shiritsu Bakaleya Koukou a Yamato Nadeshiko Shinchi Henge. Všechny doporučuji (Arz možná o některých bude mluviti), jen upozorním, že po jejich shlédnutí budete mít nutkavý pocit poslouchnout si j-pop. Ale s tím se dá bojovat. Začntě zlehka, třeba Plunklock, přejděte na exist trace, D a zakončete to Dir en grey.
Konečně se mi do ucha povedlo dostat tunel, jsem ultra nyappy a neustále ho musím otlapkávat. Být v doramě, uvidíte, jak se můj napjatý výraz uvolnil se šťastným: "Yokatta.."
Obecně... mám teď pocit, že jsem japonec, přehnaně aritukuluju a zase se začínám uklánět. Což mi připomímá, že sensei slíbil, že nám minulý pátek pošle seznam sloves, co se máme naučit a jaksi se k tomu ještě nedostal. To jsem zvědavá, jak to budu o čtvrtka stíhat, kdy jediné, co si pamatuju, je shinu. SHINITAI...!
Celé odpoledne jsem se bavila sledováním faitu Teér-chan + Toph vs. beliebers. Bylo to zábavné do okamžiku, kdy si začaly brát do úst j-rockery a rozhodně ne tím způsobem, jímž by se to j-rockerům líbilo (if you know, what i mean). Tak jsem se zapojila do "konverzace", bránila si svoje miláčky a nakonec to nebylo ani tak HATERS vs. BELIEBRS jako spíš OTAKU a J-ROCK FANS vs. BELIEBERS. Pak mě to přestalo bavit, protože přestaly házet produktivní hlášky.
Za zmínku rozhodně stojí slečna, která nás svým prohlášením, že Čo je jako ten gackt? nějaký jebnutý pokémon? dostala pod stůl.

"Fuj do **** vy co pocuvate ( odpovede typu ze tepleho bieberka nie si nechajte) Ste kompletny ludia ? Fuj do pici to co za monstra mate na profilovkach sak normalne rozmyslam ci vas netreba poslat na psychocku ." aneb slečince se moc nezamlouvat hidetko a Meto.

D.K:"Toph akoze ty sa kedy naucis uz pisat OMGo"
Toph: *TopH: Až prokážete inteligenci xDD *

N.K.: "Ha vidis urazili sme tych co mas rada aspon vieš ake to je ked urazas Justina! Tak to pochop"
Toph: "*TopH: "Tak to pochop už je koniec!" etooo... není to nějaká písnička? O_o XD *"

Daiko:"*nádech-výdech* Myslím, že hodně lidem tady by se hodil kurz ručníkové jógy na klice -.-"

Toph: "*TopH: aLe tak... neukážeme jim Yoshikitty? xD Možná se leknou a utečou xD *"

M.Š.: Keď je Justin debil, nevie spievať atď, tak prečo má potom fanúšikov po celom svete ?
Daiko: Protože debilů je všude plno...?

Není to vtipný, spíš k pláči. Demo tanoshkatta ^^"
Proč sem dávám Hizakiho? Možná proto, že je krásný, má yukatu a protože se těším na Jupiter.
A nebo taky proto, že už tu nechci trapasit s Mejibrayama.

Dir en grey - Garden

1. dubna 2013 v 12:15 | Daiko |  Hudba
Tenhle článek vznikl na popud náhlého nutkání si tu píseň i PV pustit, snad už tak po osmé za sebou. Je proto velice pravděpodobné, že nebude moc dávat smysl. Ale na to už jste si asi zvykli (i, protože nepřestávám doufat, že by sem mohla zavítat i osoba mužského pohlaví, protože j-rock není ryze dívčí záležitostí... just NO).

Garden je z prvních Dir en grey počinů, zvukem se pomrěrně přibližuje dřívějším La:Sadie's. Kyo má mladý hlásek, nevyzpívaný, bez praxe. Spoléhal se jen na svůj talent a evidentně to stačilo k vytvoření songu, který jednak dláždil cestu jejich budoucímu úspěchu, druhak ho nemůžu vyhnat z hlavy. Možná je to i nenáročnou melodií a rychlým, svižným tempem, kterým disponuje a v poslední době, kdy jediné, co dovedu, je číst nebo hledět na dorama, je to to pravé pro mé uši. Uchyluju se ke starším Dir en grey skladbám a snažím se sama sebe přesvědčit, že to není z deprese, jež na mě sedla v souvislosti s nadcházejícím koncertem.
Mám ráda zvuk Toshiyovy baskytary, protože mi připadá tak příjemně známý, i když se v průběhu let měnil.
Je to až neuvěřitelné, když hledíte na ty kloučky na videu a pak se podíváte na něco z jejich stávající tvorby - uvidíte, jak se změnili, jak vyspěli, zestárli, jak se zlepšili a zhoršili - jak v čem a záleží na úhlu pohledu, of course. Snad jen Shinya pořád vypadá jako antická bohyně.
Kyo není ani tak Kyo, jako spíš Lady Kyo, Kaoru a Dieho mám od sebe problém rozeznat, ale to mi vydrželo doteď. Tak nějak mi připadají podobní, mají společné rysy obličeje a ke všemu jsou to oba kytaristi. Což je z dalších důvodů, proč mám ráda Vulgar a Merciless Cult období - Die měl červené, Kaoru blond vlasy.
Jistě, když byli prudce vizuální (a to jsou ty doby, kdy většina z vás běhala s holým zadkem a stavěla hrady z písku *ne, nemluví z vlastní zkušenosti ehm*), měly Kaoruovy vlasy fialovou barvu, a taky nosil jiný účes, než Die. Tahle věta nedává moc smysl, ale to nevadí, protože všichni ví, co jsem chtěla říct.
Prostě je hrozná zrada, že mají teď stejnou barvu vlasů a já je mohu odlišovat jen na zálkadě tetování, což jistě není hodno někoho, kdo se nazývá Dir en grey fanouškem.
Ale mám ráda celou jejich tvorbu a baví mě pozorovat, jak se v průběhu těch patnácti let měnila. Ale i když teď docela jiní, než před lety, pořád jsou to Dir en grey. Pořád je tam Toshiya, kterého já si vybavuju jako nevinné pískle z Ain't afraid of die fotky, ten Toshiya, který si na It withers and withers roztrnul tričko a my s Arz s mentálním nosebleedem zcela fyzicky odskočily metr od televize. Pořád je tam Die, kytarista, jehož jméno čte každý jinak, ten, který má epické hadí tetování na pravé ruce, pro mě neustále s červenými vlasy a výrazně namalovanýma očima. Je tam Kaoru, jehož jméno v jednom kuse píšu Kaoiru, velký Lídl-sama, Japanese zombie hero. Shinya, nejkrásnější stvoření na světě, i když někdy tvrdím něco jiného, bubeník, co se před fans schovává za drum setem, co se ani nevleze na stage. Je tam Kyo, jehož hlas se měnil, ale pořád zůstával stejný a já ho miluju jak v Garden, tak v Rinkaku.
Bože, já jsem cíťa.