Daikoidní plány na rok 2013

17. března 2013 v 18:48 | Daiko |  Deníček


Vlastně ani nevím, proč tohle píšu.
Je to tím, že mám dneska UKEcanou náladu a není nikdo, komu bych mohla všechno povyprávět, tak to hodím do článku, který stejně pravděpodobně v polovině přestanu psát a hodím do rozepsaných, kde se bude týdny a týdny netknutě válet, než se jednoho dne naštvu a smažu ho.
Je podivné, že se od začátku nového roku tolik věcí změnilo.
Něco klaplo, sakra, něco je jinak a já si nejsem tak úplně jistá, jestli to souvisí s mými patnáctými narozeninami. Najendou se mi nakupila spousta akcí, tolik věcí bych chtěla udělat, tolik plánů zrealizovat, tolik se toho naučit.. a v konečném důsledku stejně zase sedím u notebooku a sleduju filmy pochybných kvalit.
Komu naskočilo porno, má mínus zlatého bludišťáka, perverzáci.





Co plánuju na rok 2013?
Nejbližší akce, která se koná je koncert OROCHI, na který bych hrozně ráda jela, želGackt, je to ohrožené. Rodiče mne odmítají pustit samotnou do Prág, což moje temná, zodpovědná stránka chápe a nemůže jim to mít za zlé. Proto doufám, že se nemocní u nich v práci do týdne uzdraví a já tam budu moci jet.
No, když říkám, že nejbližší akce jsou OROCHI, tak trochu kecám. O poznání méně radostná akce, která mě čeká je pohřeb tety, shodou okolností taky v Praze. Ne, nemusíte mi vyjadřovat soustrast, moc jsem ji neznala a přestože to byl jeden z nejhodnějších lidí co znám, vídala jsem ji jednou ročně. Ale byla nemocná, teď je jí líp.
Shodou okolností je pohřeb v Praze (jelikož tam bydlela se strýcem) a moje matka tam nechce zůstávat déle, než bude nutné, proto je pravděpodobné, že si uděláme ještě výlet do Japashopu, kde zase nakoupím zásobu těch dobrých rámenů, pocky, koupím si nové hůlky a třeba i nějaké to oblečení.
Dále, již chronologicky neřazeno, ráda bych si koupila šicí stroj a konečně ušila nějakou tu lolita sukni. Chtěla bych se naučit šít, jsem tímhle směrem docela zdatná a nevidím důvod, proč nakupovat sukně, když je zvládnu ušít sama.
Na Vánoce jsem dostala veeeliké plátno, chci na něj namalovat Kiryu. Oni jsou tak krásní, tak krásně barevní. Bude to vypadat epicky, ale probably si to nechám až na letní prázdniny, protože to bude chtít hodně, hodně času a taky náladu, kterou momentálně postrádám v souvislosti s příliš dlouho trvající zimou.
Taky s Arzenkou míříme na Animefest, snad v cosplayi Reity a Rukiho. Já budu samozřejmě Psisko, přece jen, Rei Rei je bratr basák a tak ho nemůžu ranit tím, že bych cosplayovala někoho jiného. Jen musím z ebaye vymlátit vhodnou paruku.
V plánu jsou i další cony, rozhodně. Jen Gackt ví, kde na ně vezmu peníze, však, my jsme ženy vynalézavé a když bude nejhůř, budeme prodávat tělo.
Na orgány.
A ne naše, of course.
Chtěla jsem si koupit yukatu.
Byla to krásná yukata, z Bodyline, kterou jsem vyhlížela už dlouho a hle - najednou ji kdosi prodával na votočvohoz, přijatelně cenově a dokonce i moji velikost. Dva dny jsem to domlouvala s rodiči a když konečně dostala svolení a šla slečně napsat.. PUFF! Yukata byla pryč. Jo, Gackt fakt stojí při mně, takové štěstí.
Musím si odbarvit odrosty a přebarvit vlasy. Moje páčo roste nemožnou rychlostí, žel, nejde to vidět, protože se mi vlasy lámou, ale alespoň je to pro mne znamení, že plešatá neskončím. Jenom ta hide růžová už vlastně není hide růžová, ale spíš nehide oranžovo černo růžová, ale to nevadí, protože do koncertu je ještě týden, tak to snad stihnu přebarvit.
Nechápu logiku svého ucha. Mám v něm ďuru a bez problémů jím prostrčím malíček, prsteníček tam narvu po kloub, bez bolesti. Pak, když tam chci dát 14mm tunel, ucho se šprajcuje, jakože neee, že není dostatečně roztažené. Tak kde to jsme?
Poslední dobou, jak ujíždím na Mejibray, jsem více a více fascinována Tsuzukeho tunelem, takže jsem se rozhodla, že jakmile tam narvu tu čtrnáctku, dám si na chvilku pohov a pak to budu dál roztahovat. No a co, že se mi to už nestáhne zpět samo, mně se to líbí a řešit to to začnu, až přestane.
Taky jsem po shlédnutí pár BL filmů dostala chuť vytvořit postavu slaboučkého, nevinného ukeho, co se neustále červená a seme-san pro jednou není sadistická svině, ale zamilovaný gentleman. Zjistila jsem, že mám v zásobě jen děvkoidní a mladistvé charaktery, huh.
Je se mnou něco špatně.
Chci napsat nějakou fanfiction, která by lidi bavila, kterou by lidi četli, ale nevím na koho, nevím o čem. Nesnáším to... jednou za čas se mi chce psát, vážně psát, ale nevím co. A když jsou nápady, tak zase není nálada.
Dostala jsem nový mobil, takže konečně můžu být pořádně na internetu a můžu fotit kvalitní snímky, čehož samozejmě hodlám využít a konečně se zcela transformuji do formy: sociální sítě - level asian. Ráda fotím, ale mám moc velký foťák, takovou rádoby zrcadlovku, jejíž fotky se vyrovnají kompaktu za pětistovku. Takže s sebou ten foťák pochopitelně nikam netahám.
Jsem špatný stalker :(
Ale abych pokračovala ve svých plánech... vyjádřím se k obsahu blogu, alespoň z mé strany.
Mám naplánovaný seriál Filmy s J-rockery. Mám jich najednou nějak moc, spoustu jsem jich ještě neviděla a ucelený seznam bude pomocník jak pro mne samotnou, tak snad i pro potencionální čtenáře, které by mohlo zajímat, kde jejich ajdol hraje.
Mimojiné chci taky začít psát víc o anime, recenze, doporučení, tipy. Totéž manga.
Rozhodly jsme se trochu transformovat do tumblr podoby, lze tedy očekávat *mírní vítr, který k nám přivane ze severu* a bude s sebou přinášet články plné fotek, animaček a stehen, o nichž mám mimochodem také v plánu článek.
V rozepsaných mi tu čeká i "Nejepičtější piercingy J-rock světa", pilně sbírám informace a snažím se z mozku vydovolat všelijaké vtipné a jakože odborné kecy o propíchaných j-rockerech.
Tszuzuku dostane speciální článek.
Připadám si trapně, že pokaždé, když je na nějaké fb článce j-rocker na přání, chci Tsuzukeho, ale nemůžu si pomoct. Bojím se, že ty mrchy adminský mají nějakou fotku, co já ne a to mě přivádí do stavů žárlivosti a fangirlistického módu - "zabij konkurenci."
Oh crap, měla jsem toho na srdéčku tolik, ale již nevím, co jsem chěla. Smutné. Alzheimer už v tak mladém věku... Nebo to je Atsushitýda, zákeřná to nemoc.

Jednou za čas jsem napsala zase něco trochu delšího, tleskám si. Žijte blaze, mí drazí j-rockeřící (=^___^=)V
 


Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 18. března 2013 v 20:12 | Reagovat

Budu ti přát hodně štěstí... i s OROCHI i s tunýlkem... a hodně inspirace pro povídku, na kterou se už těším, protože bude určitě úžasná :)
A taky se už těším na všechny články :) Zní to lákavě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama