Březen 2013

Ai ai ai I'm your little butterfly...

30. března 2013 v 16:34 | Daiko |  Zaujalo nás
Butterfly avatarsFans Ayumi Hamasaki pozor. Tenhle článek nebude o ní, proto kdokoli v to doufá, stiskněte backspace a už se sem nevracejte, protože tady žádné její fanoušky nenajdete. Prostě ne.
Ale jelikož je tohle první song, co mě napadl, tak jsem si ho dovolila zneužít jako titulek článku, za což samozřejmě budu pikat, protože teď tu zatracenou melodii nevyženu z hlavy.
No což...
Ale pojďme k jádru pudla - když jsem nedávno hledala matroš pro článek o opíchaných (tzn. opiercingovaných) j-rock stars, narazila jsem na zajímavou věc. Všimla jsem si totiž, že poměrně opakujícím se motivem j-rockerských tetování je motýl.
We can fly, like a black... butterfly.

Ona existuje i Evropa, aneb jak si páni j-rockeři procvičili zeměpis

29. března 2013 v 19:46 | Daiko |  Co se jinam nevešlo
Drahouškové,
tetička Daiko vám bude vyprávět pohádku. Čiže, pohodlně se usaďte, otevřete nebo zavřete okna (dle individuální potřeby a teploty těla), vezměte si hrníček čajíku, kakaa nebo něčeho ostřejšího (dle individuální potřeby a věku) a pusťme se do toho.


Nejepičtější piercingy J-rock světa

28. března 2013 v 22:15 | Daiko |  Zamyšlení
Co jsem slíbila, to hodlám taky dodržet. Nad sháněním vhodných adeptů pro tento článek jsem strávila mnoho času, což se nakonec ani tak neprojeví, protože jsem se asi 358x odklonila od tématu a v konečném důsledku (což je slovní obrat, co poslední dobou používám až příliš často -.-) mi v notebooku zase přibyla hromada obrázků. Měla bych se tím živit.
Právě teď mám v Yuujirovi - což je můj notebook, dears-chan - cca. 5 800 fotek j-rockerů a to mi některé ještě utíkají. Jsem o tom přesvědčená, neboť co si pamatuju, měla jsem přes 800 fotek Sugiza a teď jich mám záhadně sotva 600. Kdo mi je chodí mazat, přiznejte se a budete si moci vybrat, jakým způsobem vás zabiju, protože... DONT TOUCH MY J-ROCK.



Tsuzuku a jeho tělo

27. března 2013 v 20:10 | Daiko |  Zamyšlení
Slibovala jsem článek, který bude patřit výhradně tomuto muži. Ačkoli se nepovažuji za někoho tak povrchního, aby ho zajímal jen vzhled j-rockera a obecně jakéhokoli člověka (*a když tomu tak je, tak to klině přiznám - zdravím, Hizaki, Kuino... :)*), tentokrát si dovolím článek zasvětit jen a pouze zevnějšku. A to i přestože jeho hlas miluju stejným a snad i větším dílem, ovšem k tomu nemám moc co říct, protože, ačkoli Tsuzuku ovládá tytéž hlasové techniky jako Kyo, nikdy pro mne nedosáhne jeho kvalit. Víte, Kyo má tu schopnost, že nemusíte ani znát slova, aby vás rozplakal, aby vás dostal, chytil za srdce a prohrabal se v mysli. Kyo má v každém tónu emoce, které sdílí s každým, kdo je ochoten poslouchat. To Tsuzuku nemá.
Ale zpět k tématu.

Anděl

26. března 2013 v 22:29 | Arzeny |  Jednorázové povídky
Objevila jsem tu povídku zase po dlouhé době u sebe v notebooku, hluboko zahrabanou ve složkách. Někdy na začátku školního roku jsem ji psala, jakožto úkol do školy, protože máme ve třídě samé kusy retardů, co neumí psát normální slohovky a probírali jsme zrovna naturalistické téma. Byla to taková ukázka, nevím jak to nazvat.
K povídce samotné jsem se nechala inspirovat Rukiho mládím (za což bych si dala pěstí mezi oči), podle toho, co si myslím a často nad tím rozjímám.
Není to veselé, není to ani smutné. Je to prostě naturalistické. Kdo nezná ten pojem, najděte si ho, tetička wikipedia určitě ví.
A ne, bohužel to není ani dobré. Není to ani skvělé, ale dle mého názoru ani špatné. Je to jedna z mála povídek, které jsem napsala a aspoň v rámci možností se mi docela líbí. Ale co si budeme povídat, mohlo to být lepší..
Enjoy it ^^

Koncert OROCHI 24.3.2013

25. března 2013 v 16:18 | Daiko |  Kultura
Nakonec dal Gackt a mně bylo dovoleno odjet 24.března, po boku s otcem, do Prahy, kde se konal - nečekaně - koncert Orochi, vizuálních rádoby samurajů, na jejichž hudbu jsem byla obzvláště zvědavá a těšila jsem se, jak malé gacktě.
Ale hezky popořádku.
/Edit: Tak prý to má přes deset stránek. Are you fucking kidding me? o.O Příjemné čtení...

Fantastická čtyřka dle režisérky Arzeny 1/4

24. března 2013 v 22:09 | Arzeny (překvapivě) |  Filmy
Ač riskuju, že mi Daikinka vytahá střeva nosem, umlátí mou vlastní nohou, upálí a sežere, chci to napsat. Rozhodla jsem se s vámi poděli o čtyři doramy, které mi změnily myšlenkové pochody, kukuč na svět, některé mě dojaly k smrti a některé zase upřímně rozesmály. Většina z nich má ale něco společné: jsou k zamyšlení a určitě vám udělají nějakou rýhu v mysli. Enjoy it ^^

Daikoidní plány na rok 2013

17. března 2013 v 18:48 | Daiko |  Deníček


Vlastně ani nevím, proč tohle píšu.
Je to tím, že mám dneska UKEcanou náladu a není nikdo, komu bych mohla všechno povyprávět, tak to hodím do článku, který stejně pravděpodobně v polovině přestanu psát a hodím do rozepsaných, kde se bude týdny a týdny netknutě válet, než se jednoho dne naštvu a smažu ho.
Je podivné, že se od začátku nového roku tolik věcí změnilo.
Něco klaplo, sakra, něco je jinak a já si nejsem tak úplně jistá, jestli to souvisí s mými patnáctými narozeninami. Najendou se mi nakupila spousta akcí, tolik věcí bych chtěla udělat, tolik plánů zrealizovat, tolik se toho naučit.. a v konečném důsledku stejně zase sedím u notebooku a sleduju filmy pochybných kvalit.
Komu naskočilo porno, má mínus zlatého bludišťáka, perverzáci.




NEGA - Deluge

16. března 2013 v 16:17 | Daiko |  Hudba
Ač maxi sing vydaný před více než dvěma lety, zaslouží si tady být. Jednak proto, že je to zatraceně dobrá písnička, druhak jako taková hloupoučká pocta skupině NEGA.
Stejně jako Mejibray, i NEGA je mým objevem poslední doby, a přesto si u mě stačili pánové vydobit čestné místo mezi "oblíbenými kapelami" a Jin se stal jedním z mých oblíbených zpěváků (což není zas tak snadné, jak by se mohlo zdát.)
Co si Gackt však nepřál (nebo možná přál, protože jak víme, Gackt je bestyjka a chce všechnu J-slávu jen pro sebe a Magnum), NEGA po letošním dubnovém One man tour ukončuje svou činnost. Je to smutné a je to rozhodně ztráta pro visual kei scénu, jelikož tihle pánové byli jedni z těch, co se nebáli do toho jít naplno, se vší parádou. Byli extrémní, byli brutální a byli extrémně a brutálně dobří, však, je to jejich rozhodnutí (snad!) a já jim přeju, aby se jim dařilo i nadále, ať už v hudební branži, tak v soukromém životě.
Asi bych měla jít s většinou a místo Deluge sem dát od nich známější Muddy cult. Tenhle song si získal hodně fans, spíš to bude ale drastickým a odvážným klipem, než jeho samotným zvukem. Abych nebyla pokrytec, přiznám, že i já jsem jedna z těch, který na NEGU narazila právě díky Muddy cultu a byl to onen klip, který mě donutil se o ně více zajímat.
Jenže já jsem sadista, já na to mám právo.
Deluge si nepouštějte u jídla a pokud se vám dělá zle jen z pomyšlení na Obscure, tak si ho raději nepouštějte vůbec. Ten klip, samozřejmě, na písni nic nechutného není a dáte-li Neze (*wtf, to jako fakt? Neze?!*) šanci, snad nebudete litovat.
Já nelitovala.


TheGaze-tumblr 2/?

15. března 2013 v 13:00 | Daiko |  Co se jinam nevešlo
Shararara~
Druhý díl z neznámo kolika macros s The GazettE je tady.
zdroj: tumblr.com (nou, nemám takou pamět, abych znala každý blog, na kterém jsem byla a ze kterého jsem uložila obrázek, gomen)